Zařízení obývacího pokoje prozradí mnoho o životním stylu majitelů daného domu či bytu. Jelikož právě v ní se v průběhu dne tráví nejvíce času, právě tato pokoj zpravidla nejvíce zhmotňuje představy majitelů o vlastním stylu bydlení. Sumář principů a rad, jak postupovat při jejím zařizování, vám nabízíme ve třetí části seriálu, který vzniká ve spolupráci se školou interiérového designu Design academy.
1 Funkce a limity
Obývací pokoj slouží k odpočinku, na setkání s ostatními členy domácnosti, s rodinou a přáteli av mnoha případech i na práci. Při jejím zařizování třeba zohlednit nejen její prostorové možnosti, ale i tvar místnosti a již zmíněný životní styl a osobní preference jednotlivých členů domácnosti. Jinak se přistupuje k zařizování obývacího pokoje, kterou bude obývat jen jedna mladá osoba, jinak v případě staršího páru či vícečlenné rodiny a jinak tehdy, pokud zde musí vzniknout pracovní zóna či jídelní sezení.
2 Umístění, rozloha, orientace
Obývací pokoj zpravidla představuje největší prostor v domácnosti. Pokud se v bytě nacházejí přibližně stejně velké místnosti, měla by navazovat přímo na předsíň a současně by měla být propojena s kuchyní nebo se zahradou. Aktuálně preferovanou možností jsou otevřené denní prostory, které obývací pokoj propojují s kuchyní, přičemž v případě rodinných domů přímo přechází do exteriérové terasy a do zahrady. V blízkosti obývacího pokoje není vhodné umisťovat koupelnu, WC ani malé hospodářské a technické místnosti, například prádelnu či garáž. Aby byl pobyt v ní co nejkomfortnější, měla by mít rozlohu minimálně 18 m2. V bytě, která má samostatnou jídelnu nebo má zajištěné stolování v kuchyni, by neměla mít méně než 16 m2. Šířka obýváku by měla být minimálně 3,3 m, hloubka by se zase měla rovnat 2,5-násobku výšky. Obývací pokoj je ideální situovat na sluneční stranu – jih, případně jihozápad či západ.
3 Logická návaznost
Při zařizování obývacího pokoje platí, že zóny vyhrazené na činnosti, které spolu souvisí, by na sebe měly logicky navazovat – knihovna by měla být umístěna v blízkosti relaxačního nebo pracovního koutku, jídelní stůl zase při příborníku. Důležité je zajistit, aby jednotlivé komunikační zóny, kterými se nejčastěji přechází (z předsíně k balkonovým dveřím, ke dveřím do další místnosti, k pracovnímu stolu a jednotlivým odpočinkovým zónám), byly volné (průchozí). Jinak budou jednotlivé zařizovací prvky překážet a pohyb po místnosti nebude nikdy zcela komfortní.
4 Osvětlení
V obývacím pokoji je důležité vytvořit několik světelných prostředí. Centrální svítidlo (zpravidla situovány nad konferenčním stolkem) by mělo doplňovat doplňkové osvětlení, například stojanové svítidlo využívané při čtení. Další možností je například podsvícení skříněk nebo televize. Kombinací různých typů svítidel se změkčuje působení světla různé intenzity, vzniká vyvážené prostředí bez silných stínů a kontrastů a zvyšuje se i plasticita prostoru. Na rozdíl od kuchyně, kde se doporučuje volit studené světlo, v obývacím pokoji je vhodné sáhnout po teplem. Praktickým prvkem je možnost nastavení intenzity osvětlení přesně podle vašich požadavků a nálady. Při výběru svítidel se doporučuje zvolit si jeden výraznější kousek – například stojanové svítidlo s delším ramenem a výraznějším stínítkem – a zbylé svítidla vybrat spíše neutrální a méně nápadné.
5 Sezení
Sedací souprava ak ní přidružené křesla (židle) nejpodstatnější ovlivňují celkovou atmosféru obývacího pokoje. Velikost, tvar a rozmístění jednotlivých prvků sedacího nábytku mají být výsledkem požadavků majitelů a plánovaného způsobu užívání, přičemž je nezbytné zohlednit prostorové možnosti dané místnosti. Ideální je, pokud poskytne sezení všem členům domácnosti i dvěma případným návštěvníkům. Uvolňující působí sedačky a křesílka z různých materiálů (jedno křesílko může být vysloveně kontrastní) doplněné několika stolky v různých výškách, případně i v různých tvarech. Mezi jednotlivými sedacími prvky třeba zabezpečit dostatek místa – rozmístění, při kterém se téměř dotýkají, ubírá obývacím pokoji ze vzdušnosti. Oblibě se těší rohové sedací soupravy ve tvaru písmene L, které nabízejí úložný prostor nebo se dají roztáhnout a mohou sloužit na příležitostné spaní pro hosty. Ve větším prostoru lze část sedací soupravy natočit do prostoru.
6 Odkládání versus vystavování
Obývací pokoj se v současnosti příliš nezatěžuje množstvím nábytku. I zde je však třeba vytvořit prostor pro odkládání, resp. vystavování. Myslet třeba na to, že prvky, které zůstanou umístěné na viditelném místě, budou spoluvytvářet charakteristický náboj místnosti. Platí, že čím jednodušší je styl zvoleného nábytku, o to víc vyniknou dekorativní předměty či vzpomínkové artefakty. Obecně však platí, že těžké obývací stěny, které zabíraly jednu celou stěnu, nahradily subtilní skříňky a police s barevným povrchem, v mnoha případech i ukotvena na stěně, díky čemuž interiér působí lehčí a zároveň i vkusnější.
7 Podlaha
Na podlahu v obývacím pokoji jsou nejvhodnější jednolitě působící a na dotek teplejší materiály. Prim hrají zejména ty s dřevěným dekorem – dřevěná palubovka nebo laminát. Vhodně jejich doplní kusové koberce v oblasti sezení nebo čtecího koutku, které prostor zútulní. Pokud se v celém interiéru nachází stejná podlahová krytina, prostor působí jednotně a opticky větší. V současnosti roste i popularita materiálů, jako jsou vinyl nebo marmoleum, v moderně zařízených interiérech nacházejí uplatnění lité epoxidové podlahy.
8 Stěny
Pokud se rozhodnete pro barevnou malbu, doporučuje se použít ji pouze na jedné ze stěn. Zejména tmavší barvy prostor opticky zmenšují a obývací pokoj tak působí ponuře a tísnivě. Podobně je třeba postupovat i při výběru tapet. Jejich nabídka je v současnosti opravdu velká, mnohé jsou navíc omyvatelné a dají se snadno čistit. Roste i popularita obkladů. Zvolit si můžete dřevo, kámen nebo v současnosti mimořádně oblíbené cihly, cihlové pásky či pohledový beton – také postačí jen jedna stěna, neboť bude poměrně dominantní.
3 dobré rady
1. Kvalitní a snadno udržovatelné materiály zvyšují trvanlivost nábytku.
2. Sklo, kov a barevné lakované povrchy působí lehčí než dřevo.
3. Skříňky zavěšené na stěně nepůsobí tak mohutně jako ty stojící na zemi.
9 Umístění TV
Na umístění televizoru a další elektroniky je třeba myslet ještě před zařizováním interiéru – ideální je, pokud nikde netrčí kabely. Televizor v obývacím pokoji vstupuje do osobního prostoru a vyžaduje příznivé podmínky – nezbytný je dobrý výhled i dostatečná vzdálenost. Střed obrazovky by se měl v ideálním případě nacházet pod úrovní očí sedícího člověka.
10 Jak je to s barevností?
Barevnost je klíčová. Platí, že světlé barvy místnost opticky zvětší, zatímco syté a výrazné barvy patří spíše do větších prostor. V každém interiéru se však žádá i určitá míra pestrosti a kontrastu, aby nepůsobil monotónně a fádní. Neutrální tóny (jako bílá či šedá) doplňte jednou, maximálně dvěma výraznějšími barvami. Skvělou možností na vytvoření barevného akcentu jsou doplňky, například vzorované polštáře – můžete zkombinovat různé velikosti, materiály a potisky. Důležité je však přistupovat k jejich výběru s citem. Další možností jsou vázy, obrazy nebo plastiky.
Čím oddělit zóny, aby prostor zůstal stále otevřený?
– Rozmístěním nábytku a doplňků (například jasným umístěním pohovky, jejíž zadní strana naznačí hranici dané zóny, kusovým kobercem, otevřenou policí umístěnou v prostoru, nízkým nábytkem vysunutým do prostoru),
– Podlahou ve více úrovních (vytvořením pódia),
– Mobilními stěnami, paravány a textiliemi,
– Pevnými příčkami a polopříčky z průhledného materiálu (skleněné stěny),
– Posuvnými dveřmi a příčkami,
– Rozdílnou barvou nebo materiálem podlahy v jednotlivých zónách.
Hlava prostoru
Při zařizování obývacího pokoje se setkáváme s pojmem hlava prostoru. Jde o stěnu, která je v prostoru nosným prvkem a má zaujmout pozornost jako první. Hlavou prostoru nikdy není stěna se stavebním otvorem, zpravidla je to ta, na níž (před kterou) je umístěn televizor, případě ta před sedačkou.