Plánujete stavět podsklepený dům? Poznejte hydroizolační možnosti spodní stavby, abyste předešli vlhkým zdem.
Velmi důležité je znát hydrogeologické poměry na pozemku. Právě podle nich se odvíjí stavební i statický návrh a hydroizolační opatření budoucí stavby. Projektant by měl vědět, jaká je běžná úroveň spodní vody, ale i to, kam až vystoupí v období tání sněhu či po delších jarních deštích. V kopcovitých terénech zas často zaskočí podzemní proudy vod pod povrchem.
Může jít o pramenitou nebo prosakující dešťovou vodu, která stéká po nepropustných vrstvách zeminy. Takové vodě se říká tlaková, protože na své okolí působí pod jistým měřitelným tlakem. Spodní voda i tlaková voda jsou pro každou stavbu nejrizikovější.
Přestože máte bezproblémový pozemek v suché oblasti, hydroizolaci spodní stavby není radno podceňovat. Dešťová voda vsakuje do půdy jako do houby, šíří se v ní a vzlíná směrem nahoru. Jak intenzivně závisí na kapilarity půdy, tedy schopnosti vody stoupat zdola nahoru v úzkých kapilárách v půdě. V jílovitých půdách je kapilarita vysoká, naopak v písčitých nízká. Pokud vodní poměry na pozemku neznáte, zvažte investici do hydrogeologického průzkumu.
Zateplená či nezateplená?
Také byste měli vědět, na co budete místnost zapuštěnou v terénu využívat. Bude tam vinný bar či technická místnost, které nepotřebují zateplení, nebo domácí kino, kde si jistě rádi posedíte v pohodlí a teple? I podle toho projektant navrhne jednotlivé vrstvy hydro- a tepelněizolačních materiálů a jejich vzájemné napojení. Hydroizolace se nanáší na spodní a suchou stavbu zvenku. Důležité je kvalitní provedení s důrazem na detaily, protože voda si časem dokáže najít doslova každou skulinu a dostat se do konstrukcí.
Tepelná izolace se lepí až na hotovou a funkční hydroizolaci. Známá klasická nopová fólie neslouží ani jako hydroizolace, ani jako drenáž, ale zejména jako ochrana spodní stavby a její vrstev před zeminou a vodou. Její sekundární funkce je provětrávání mezi hydroizolací na zdivu a nopovou fólií, což může mít smysl při odvětrávání vzlínající zemní vlhkosti.
Vodorovně i svisle
Stavbu třeba izolovat ve vodorovném i svislém směru. První brání stoupání vlhkosti zdola nahoru nad její úroveň. Svislá izolace chrání stěny před vodou v zemině kolem. Spolu musí fungovat jako celek, vytvořit jakýsi nepřerušený plášť.
Zvláštní pozornost je věnována přestupem trubek přes konstrukci a dilatačním spárám. Pro tyto účely existují speciální materiály, které lze použít. Ve svažitém terénu, kde prosakující dešťová voda stéká i pod povrchem do údolí, se kromě hydroizolací doporučuje navrhnout a realizovat systém horizontálních a vertikálních drenáží. Slouží k tomu drenážní trubky a vrstvy makadamu. Při realizaci pohlídejte jejich správné spádování, aby vodu odváděly směrem od stavby.
Znáte možnosti?
Na hydroizolaci spodní stavby lze použít nátěry, stěrky, bitumenové pásy nebo PVC fólie. S výběrem vám může poradit projektant nebo odborník na stavební materiály. Pokud si vyberete, dodržte všechna doporučení, co se týče použití doplňkových materiálů, například lepidla či penetrační nátěry, ale i postup realizace. Zajímejte se o provedení detailů, jako jsou hydroizolace patky základů, napojení vodorovné a svislé izolace či její vyvedení nad povrch a následné napojení na hydroizolaci soklu. Před aplikací svislé hydroizolace vyrovnejte podklad, nejlépe cementovou stěrkou. Moderní nátěrové látky jsou schopné vsáknout až několik centimetrů do nejmenších pórů betonu, kde vykrystalizují na vodu odpuzující formaci. Samotný beton se tak vlastně stane utěsněnými dvířky a další hydroizolace není nutná.
Při stěrek obvykle jde o hmoty na asfaltovo- bitumenové základě. Aplikují se v tloušťce několika milimetrů na povrch opatřen bitumenovým penetračním nátěrem. Tloušťku určí odborník na základě toho, jakému typu vody mají odolávat. Aby mistr tloušťku dodržel, doporučuje se nanášet stěrku ve dvou vrstvách. První vytvoří pomocí zoubkovaného hladítka, čímž se dodrží přesná tloušťka díky zubům. Po zaschnutí se hladkým hladítkem nanese druhá vrstva, která uzavře rýhy. Výhoda stěrek je relativní pružnost vzniklého souvislého pláště, který se dokáže přizpůsobit i menšímu sedání stavby, aniž se roztrhl.
Asfaltové pásy nebo PVC fólie se aplikují přímo na místě pomocí svařování teplem nebo lepením speciálními směsmi a po zaschnutí vytvoří nepropustný souvislý plášť. Realizace se musí udělat velmi pečlivě, neboť i krátké neslepené místo představuje riziko. Před jejich zakrytím je vhodné zkontrolovat celistvost a kompletnost celého hydroizolačního systému, například vizuálně, zkušební jehlou, jiskrovou zkouškou či vakuově.
Vodonepropustný beton
Přirozená vlastnost betonu je nasákavost. Dnešní materiály a technologie však dokáží z betonu udělat nenasákavý, vodoodpudivý materiál. Používá se většinou na vytvoření „bílé“ vany, což je řešení vhodné do rizikových oblastí s výskytem podpovrchové vody. Pro zvýšení funkčnosti vodonepropustná betonu se používá krystalická hydroizolace. Jsou tři způsoby, jak chemickou látku aplikovat. Může se vsypat ve formě prášku již při míchání samotného betonu. Druhou možnost představuje posyp povrchu čerstvého vylitého betonu. Do třetice se dá aplikovat v podobě nátěru, který se nanáší nejlépe zevně přímo na povrch již vyschlého betonu.