Mišpule obyčejné (Mespilus germanica) patří mezi jádroviny podobně jako například jabloně či hrušky.
Patří mezi jádroviny podobně jako například jabloně či hrušky. Je to keř nebo stromek dorůstající výšky okolo čtyř až šesti metrů. Dává zajímavé ovoce, ale je také okrasným prvkem v zahradě. Mišpule je pěkná v době květu, což bývá obvykle v květnu, na podzim, kdy se krásně vybarvují kopinaté kožovité listy, iv zimě, protože tehdy vyniknou její pokroucené větve. K výhodám patří to, že je samosprašná, snáší městské znečištěné prostředí a dobře odolává mrazem. Přesto se do našich nejchladnějších oblastí nedoporučuje.
Pěstování a řez
Na pěstování je mišpule nenáročná a téměř netrpí škůdci. Nejlepší roste a rodí na lehčích vápenatých půdách. Vyhovuje jí slunečné stanoviště, ale dokáže růst i v polostínu a nepřekáží jí ani silný vítr. Korunu vytvoří bez tvarování, v předjarním období stačí provést jen mírný výchovný řez, při kterém odstraňte zasychající nebo namrzlé větve a prosvětlete korunu. Na starších exemplářích třeba udělat zmlazovací řez podobně jako na jabloních, aby se zvýšila úrodnost.
Plody
Mišpule má pětičetné oboupohlavní květy s velkými bílými korunními lupínky a nápadně velkým kalichem. Z nich se vyvinou exoticky působící plody, kterých na jednom stromě může narůst až 30 kg. Jsou to tři až čtyři centimetry velké, kulaté až hruškovité malvice bronzovohnedej barvy s charakteristickými výraznými kališních lístky. Jedlé jsou, až když projdou prvními mrazíky, takže v závislosti na počasí si na nich můžete pochutnávat v listopadu až prosinci.
Dužina chutná jako pikantní, příjemně nakyslá marmeláda. Uvnitř se nachází tvrdý jádřinec s 2 až 5 zploštělými jádry, které jsou nejedlé. Plody se jedí tak, že dužina se vytlačí do úst, případně se rozřežou a obsah se sní lžičkou. Kromě přímé konzumace z nich můžete připravit rosol nebo marmeládu, pro vysoký obsah tříslovin se přidávají do různých ovocných šťáv či vín. Vybrat si můžete z několika velkoplodých odrůd.