Architekti ze sousedního Polska vytvořili interiér, který nazvali 29 Square Meters – výstižně a jasně podle jeho podlahové plochy, která je na byt skutečně velmi malá. S výzvou se architekti poprali statečně a splnily klientovy očekávání. Byt poskytuje iv rámci omezeného prostoru vše potřebné – prostor na relax, prostor na práci, na spánek, na stravování, hygienu a dokonce i postačující úložný prostor.
Byt se nachází ve městě Wroclaw v historické budově, která naštěstí poskytuje vysoké stropy – v tomto případě je to až 3,7 m. Díky tomuto faktoru mohli architekti byt přerozdělit vertikálně a vytvořit samostatnou ložnici v semi-mezonetovém stylu.
Nad nově vytvořenou lázeňskou a vstupní halou se podařilo vytvořit prostorný ložnicový kout, jehož stropní výška je 1,35 m. Vede k němu "chodba", která se táhne od schůdků a její stropní výška je dokonce pohodlných 1,85 m. Schodiště slouží jako úložný prostor, stejně jako šatník umístěn pod "chodbou" vedoucí do ložnice.
Výbornou volbou byly kontrastní podlahové dlaždice umístěné ve vstupní chodbě do bytu. Díky nim je prostor opticky předělený a prodloužený a působí tak větším a diferencovanějším dojmem. Zajímavým prvkem je umístění slepých dveří (které nikam nevedou) na stěnu protilehlou ke vchodu. Díky těmto dveřím má návštěvník bytu pocit, že k němu patří ještě další místnosti a tím pádem je rozlehlejší. Ačkoli se tento nápad zdá na první pohled poměrně nepochopitelný, jeho funkce lze spočívá právě v psychologickém efektu, který vyvolává.
Před renovací daný prostor tvořil pouze samostatnou prázdnou pokoj, bez jakéhokoliv vnitřního členění. Hlavním přáním klienta bylo zahrnutí všech potřebných funkcí do prostoru při maximálním využití vysokého stropu. Původním záměrem architektů bylo vybudovat dvoupatrový byt (mezonet), avšak nakonec od tohoto záměru upustili, protože navzdory vysokému stropu by byl objem obou poschodí – v případě pokud by byly kompletně odděleny – velmi stísněný a nesplňoval by kritérium vzdušnosti a přiměřeného toku denního světla.
Materiálově autoři projektu vsadili na původní dřevěnou podlahu doplněnou překližkovými konstrukcemi ložnicové části, schodiště i jídelního koutu. S cílem dosáhnout co největší optickou velikost prostoru, převládá v interiéru bílá barva a kontrastní černé doplňky (černá stěna mezi kuchyní a koupelnou, lampy, židle či polštáře na sedačce). Architektem se podařilo v rámci daného minimálního prostoru skloubit všechny požadované funkce a dopřát klientovi pocit, že bydlí v klasickém, "skutečném" bytě.