Amatérským stavitelům by se mohlo zdát, že současná architektura využívá jen studené materiály, jako jsou sklo, kov a beton. Ale při detailnějším pohledu pod kabát moderních budov zjistíme, že architekti ani dnes nedají dopustit na lety ověřené stavební prvky – cihly.
Cihly se sice stále vyrábějí z tradiční, přírodní a na dotek i pocit teplé suroviny – hlíny a tradičním způsobem – vypalováním, ale pokrok ovlivnil i cihly. Moderní cihly tak dokáží splnit požadavky 21. století.
Stavitelé začátečníci nebo úplní neznalce si však stále cihlu představují podle vzpomínek například na zbourán prarodiče dům. Pojďme se proto podívat na zoubek mýtem, které se v minulosti s cihlou spojovaly a které „brání“ některým zákazníkům využít při stavbě nemovitosti tento tradiční a zároveň moderní materiál.
Mýtus 1: Stavba cihlového domu je pomalá
Už od roku 2003 se na Slovensku používají cihly s broušenými ložnými plochami, které se mohou spojovat buď tenkovrstvou maltou nebo zdicí pěnou. Tyto technologie zdění jsou jednoduché, přesné a rychlé, díky čemuž šetří nejen čas, ale i peníze.
Při zdění na tenkovrstvou maltu lze dosáhnout časovou úsporu až 30% a při zdění na zdicí pěnu až 50% času ve srovnání s klasickým způsobem zdění.
Technologie zdění na pěnu znamená v podstatě suchý způsob zdění.
Mýtus 2: Cihly jsou těžké a špatně se s nimi manipuluje
Pálené cihly opouštějí výrobní linku v absolutně suchém stavu. To znamená, že jejich hmotnost tvoří jen vypálená keramická hmota, která je sama porézní a má vzduchové dutiny.
„Expediční hmotnost cihelného bloku tloušťky 380 mm je 15-17 kg, přičemž největší formáty cihel na obvodové stěny tlusté 500 mm mají maximálně 21 kg,“ vysvětluje odborník ze společnosti Wienerberger.
Pro srovnání, zdicí prvky vyráběné mokrou technologií, jako například pórobeton, váží v době dodávky na stavbu často o 7 – 10 kg více než v suchém stavu a jejich hmotnost v závislosti na formátu může dosahovat až 29 kg.
MÝTUS 3: Cihlové domy musíte zateplovat
Požadavky na tepelněizolační vlastnosti obvodových konstrukcí budov jsou dnes opravdu vysoké. Výrobci cihel se s těmito požadavky snaží vypořádat několika způsoby. Jednou z možností je zvyšování počtu vzduchových dutin v cihle oddělených od sebe co nejtenčími keramickými žebry.
Tento způsob má však své limity.
Další zlepšování tepelněizolačních vlastností cihel se dosahuje tím, že dutiny cihel se již v procesu výroby vyplňují různými tepelněizolačními materiály.
MÝTUS 4: Na cihlách vznikají plísně
Plísně na povrchu stěn v obytných prostorech jsou podmíněny „vhodnou“ kombinací podmínek pro jejich vznik. Jsou to nadměrná vlhkost, nedostatečná teplota na vnitřním povrchu stěny a nedostatečné proudění vzduchu, resp. Nedostatečné větrání. Z tohoto hlediska jsou nejrizikovější rohy a kouty místností.