Vlašský ořech je plodem ořešáku královského, nebo také ořešáku vlašského (Juglans regia L.), což je mohutný listnatý strom z čeledi ořešákovitých. Tento strom dorůstá výšky až 45 metrů a podle toho, jestli jde o divokou formu, nebo kultivar, se liší tvar koruny. Divoké odrůdy mají většinou vysokou a štíhlou korunu na dlouhém kmenu, zatímco zdomácnělé kultivary mají korunu dosti širokou a poměrně nízko nad zemí dochází k větvení kmenu. Od května strom kvete samčími a samičími květy – jehnědami.
Ořešák je jednou z nejčastěji pěstovaných dřevin na světě. Původem pochází z Balkánu, Přední a Centrální Asie a roste dokonce i na úbočí Himálaje. Pěstuje se pro své plody, kterými jsou vlašské ořechy. Ty se skládají z jádra obklopeného pevnou dřevnatou skořápkou. Plody dozrávají od srpna do září. V současnosti patří mezi největší producenty vlašských ořechů země jako Francie, Řecko, Bulharsko a Rumunsko. Ve světě se jim daří hlavně v Kalifornii a v Chile.
Druhy vlašských ořechů
Jádra vlašských ořechů bývají nejčastěji tmavě žlutá, zlatavá, světle hnědá či hnědá. V současnosti jsou však známé i odrůdy, které mají jádro červené (Hospodin, Sychrov) – v případě, že jde o čerstvý ořech, je jádro rumělkově rudé, pokud jde o usušené jádro, má vínovou či nafialovělou barvu.
V našich klimatických podmínkách se nejčastěji pěstují tyto odrůdy:
• částečně samosprašné – Apollo, Magdon, Buchlov, Saturn, Seifferdorfský kulatý
• cizosprašné – Jupiter
Pěstování vlašských ořechů
Ořešák potřebuje k růstu dostatečně provzdušněnou zásaditou půdu, který nesmí být příliš suchá ani podmáčená. Stromům se nedaří v místech, která jsou příliš vystavena větru a mrazu. Mají rády světlo, ale dokáží se vyrovnat i s jeho nedostatkem. Pokud ořešáku stíní dalšími stromy, vytvoří se vyšší a méně rozložitá koruna o výšce až třiceti pěti metrů. Pokud však roste osamoceně na dostatečně prosvětleném stanovišti, jeho koruna se rozkládá do šířky a strom dorůstá cca 15 metrů. V teplejších polohách rostlinu vysazujeme na podzim, v chladnějších polohách raději až na jaře.
Stromy pěstované ze semenáčů začínají plodit nejdříve v osmi až deseti letech. Vhodnější jsou proto štěpované druhy, které plodí už 2 – 3 roky od výsadby. Vhodné podnože jsou z ořešáku královského, popelavého nebo černého. I plody štěpovaných druhů jsou obecně kvalitnější. Lepšího opylení dosáhneme výsadbou dvou rostlin ve směru větru. V prvních letech po výsadbě půdu kolem kmene jemně okopáváme, později je možné zatravnění. Každý rok hnojíme ořešák hnojivem s vyšším obsahem draslíku. Jednou za 3 roky chlévským hnojem nebo kompostem. Rostlině svědčí také vápnění. Ořešáky žijí i více než 100 let. Z dospělého stromu lze získat ročně přibližně padesát kilogramů vlašských ořechů. Pouzdro, ve kterém jsou uchovány ořechová jádra je nejdříve zelené, během dozrávání však tmavne. Jakmile je ořech zralý, vypadne z ochranného pouzdra na zem, případně spadne i s pouzdrem. Sklizeň nastává od srpna do září.
Vlašské ořechy a účinky na lidské zdraví
Vlašské ořechy obsahují v průměru 70 % tuků, z nichž převážnou část představují zejména velice zdravé nenasycené mastné kyseliny. Jde například o omega 3 mastnou kyselinu, která pozitivně působí proti vzniku aterosklerózy a proti jiným kardiovaskulárním chorobám. U dětí také podporuje rozvoj mozku. Dále je v nich obsaženo 18 % bílkovin a přibližně 3 % sacharidů (cukrů). Vlašské ořechy jsou tak energeticky velmi bohaté. Obsahují také velké množství vitamínů, zvláště bohaté jsou na vitamin E, B1 a B6. jejich součástí je i kyselina listová a minerální látky, jako zinek, měď, hořčík a další. Konzumace vlašských ořechů pozitivně působí na lidskou psychiku, je dobrá pro zdravé vlasy, nehty, pokožku i sexuální potenci. Ořechy mají údajně také protizánětlivé vlastnosti a tak se doporučují u srdečních a cévních chorob. Regulují krevní tlak, udržují nízkou hladinu cholesterolu, působí proti astmatu a posilují střeva.