Stali se důvodem, proč se manželský pár rozhodl pro změnu bydlení, a prostředníkem při výběru architektů v novém mezonetu.
Příběh začíná v dvoupatrovém bytě, kde manželskému páru ve zralém věku začalo překážet dispoziční řešení s ložnicí na horním podlaží, ale zejména nepraktické točité schodiště. Každodenní přemýšlení o denním provozu z důvodu minimálního pohybu po schodech jejich přestalo bavit a začali uvažovat o novém bydlení.
Pomohli reference
Na samotné mezonetové bydlení však nezanevřeli. Vybrali si byt v nové nástavbě v centru města, ale tentokrát si ponechali denní i noční zónu na spodním podlaží. Zčásti otevřené podlaží v podkroví se podílí na pocitu vzdušnosti společenské zóny. Na patře je pracovna s vinotékou, velkorysá koupelna a východy na dvě protilehlé terasy. Jelikož byt koupili ještě v době hrubé stavby, měli možnost vstupovat do jeho řešení. První, co jim v projektu udeřilo do očí, bylo kovové točité schodiště. Při hledání alternativních řešení na internetu narazila paní domácí na elegantní konzolové schody, a hned si je s manželem zamilovali. Našla u nich i jména architektů, kteří je navrhli. Slovo dalo slovo a dohodli se.
S ohledem na prostor
V té době se už v bytě realizovali koupelny i kuchyně. Změnu typu schodiště mezi vstupem a společenskou zónou využili architekti Michal C. Hronský a Peter Daniel ve prospěch domácích. Vypracovali nový koncept celého otevřeného prostoru, ve kterém skloubili elegantní vzhled s maximálně praktickým využitím. Tehdy si domácí uvědomili, jakou měly šťastnou ruku při hledání schodů a že není návrh jako návrh. Předtím, když si dali samostatně vypracovat návrh kuchyně a koupelen, každé v jiném studiu, nenapadlo jim oslovit architekty na celkové koncepční řešení celého bytu. Najednou, i když hezký podkrovní prostor, dostal zcela odlišný individuální charakter a dostavil se i nebývalý „vau“ efekt.
Od celku k detailu
Na první pohled vidět profesionální vklad do řešení krásně sladěného moderního interiéru. Dominantní pozici získalo schodiště opticky i fyzicky provázané se šatnou, s knihovnou is atypickými pochůznými skříňkami v obývacím pokoji. Tvoří spolu jeden originální nábytkový prvek plný praktických úložných prostorů. Zajímavé je i celkové ladění, výběr materiálů a struktur. Záměr, aby na pozadí kombinace bílé, šedé a pískové barvy vycházela do popředí struktura přírodního dřeva, vyšel na jednotku. Jde o pár s citem rozmístěných prvků nábytku, které mají stejnou povrchovou úpravu z dubové dýhy jako stupně schodů. Když podjedete blíž, upoutají vás efektem postupného odkrývání další a další detaily.
Naoko jednolité stěny a stylové bezobložkové dveře najednou předvedou své příjemné textilní struktury. O něco výraznější dekor dostala stěna za televizorem. I když se v prostoru nachází několik odstínů přírodních barev, všechny harmonicky ladí a spolu s textiliemi vytvářejí útulnou atmosféru. Architekti se pohráli is celkovým působením denního a umělého světla. Domácí si tak mohou podle potřeby naladit optimální kombinaci přímého i nepřímého osvětlení.
„V obytném interiéru se vždy snažíme vytvořit množství úložného prostoru, který na první pohled nepůsobí jako skříně zabírající prostor. Při této realizaci jsme měli navíc možnost vyzkoušet prvek stavebního interiéru v trochu netradičním výrazu, když schody splynuly s nábytkem. Chodí se na patro po knihovně nebo jsou knihy vystavené na schodech? „