Židle Eames Plastic Armchair, snad nejpoužívanější ze všech návrhů manželů Ray a Charlese Eamesových, vznikla tím nejpřirozenějším procesem – evolucí.
Po druhé světové válce zaznamenala designérská scéna ve Spojených státech výrazný rozmach. Návrháři vyvíjely nábytek, který by odpovídal modernímu způsobu života, zapadal by do optimistických vizí "amerického snu" a zužitkoval by funkcionalistické ideály předchozího období. I Charles Eames jako perspektivní designér přispíval důkladně promyšlenými návrhy postavenými na technologické inovaci a na vlídném organickém tvarosloví. Při své designérské "misi", na níž ho doprovázela manželka a spolupracovnice Ray, přitom úzce spolupracoval s nábytkovým impériem Herman Miller.
V 50. letech začali uvažovat o nábytkové aplikaci sklolaminátu. V té době nový materiál, polyesterová pryskyřice vyztužená skleněnými vlákny, nabízel výhodné vlastnosti – odolnost, pružnost i relativně levnou výrobu. Ve svém ateliéru něj proto adaptovali starší židle série Organic, aby je rozvinuly do početní rodinky sezení s prostým názvem Fiberglass Armchair. Skořepinové křeslo získalo půvabně tvarované kontury a celý repertoár podnoží, od jednoduchých nohou z lesklé oceli až po efektní kombinaci drátu s dřevěnými vřeteny. Patřilo k vůbec prvním průmyslově vyráběným plastovým židlím na světě; netřeba zdůrazňovat, že díky eleganci a pohodlí se okamžitě stalo bestsellerem.
Herman Miller později z environmentálních pohnutek pozastavil výrobu sklolaminátové skořepiny sedadla, dokud nenajde příznivější náhradu. To se podařilo av roce 2004 byla židle znovu vzkříšena. Pod názvem Molded Plastic Armchair je věrnou kopií originálu zhotovenou z polypropylenu. Díky tomu se původní sezení stalo o něco pružnější, pevnější a na dotek příjemnější.